Předem se omlouvám za občas ujeté barevné ladění některých fotek, budu si to muset ještě znovu nafotit ve dne bez blesku. Začneme třeba mistry světa z roku 1985. I pro mě to byl šampionát, který mě ke všemu přitáhl. A to jsem ještě musel poslouchat zásadní vítězství na SSSR 2:1 pouze po rozhlasových vlnách, protože mi televizi rodiče kvůli absencí klapky na brýle zakázali. Ostatní jsem naštěstí tehdy viděl a bylo to... no dramatické (na pocit ze situace, v níž jsme byli po utkání se zámořskými týmy v základní skupině hned tak nezapomenu).
Pokračovat můžeme např. několika generacemi z mojí oblíbené staré gardy, kam si řadím hráče před nepěkným procesem. Moc mě zde ale samozřejmě potěšili i Laufer a Procházka
A tuto sekci zakončím v Naganu, které mi dopřálo dvojnásobnou radost. Kurs na naši výhru v turnaji byl 6:1
Kdo si ovšem počkal, byl na tom lépe, protože pro prohře s Rusy stoupl na 9:1. 
Tímto se omlouvám pánům Holečkovi, Dzurillovi a dalším borcům z let, které jsem ještě nenafotil, ale jak jsem psal výše... Nicméně ani na ně jsem úplně nezapomněl, takže pokračujeme vzorkem z úžasných Oversized karet.
Hop na oslavu posledního titulu...
...a zpět do smolného Grenoblu.
Také první titul musel být úžasný v té domácí atmosféře...
...a tenhle už si zase pamatuji.
Kdepak je Štvanici konec.
A obloukem zpátky do Prahy.
Že by vše?
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Ale kdež. Ještě tu máme dva může z různých věků. Jenom je velmi těžké se rozhodnout, zda je lepší 10/10 nebo 1/1
Obecně vzato si chci nechat všechny Oversized karty, Rainbow parallelky, Modrého 1of1 a zatím i bílé podpisovky včetně Jágra. Modrý podpis Dopity je předběžně zamluven. Jinak ještě nejsem úplně pevně rozhodnut ohledně těch dalších modrých podpisů a Black Cut. Přístupný dotazům jsem, ale omlouvám se, že zatím nemám zpracovanou chyběnku tak, aby byla prezentovatrelná. Může to být tedy se mnou na delší lokte.
