maardear
Napsal: ned 17. bře 2013 21:54:50
Dobrý den všem na fóru,
jmenuji se Marek Martínek. Jsem ročník 1984 a pocházím z Prčic. Od roku 2003 je ze mě pražák a asi to tak už zůstane. Mými koníčky jsou architektura, cestování, dění okolo NHL, rekreačně fotbal, basket a All-Mountain byking.
Prakticky od narození jsem fandou hokeje. Rok co rok jsem strávil celou zimu na rybníku a poté co nám s bráchou a bratrancem strýc udělal branky na chalupě, řezali jsme se hokejkami i přes letní prázdniny. Každý z nás snil o tom stát se profesionálním hokejistou. Jak to tak ale bývá, byli jsme jen chudí kluci z vesnice a tak zůstalo jen u snu.
Dění kolem NHL jsem propadl snad ještě dříve než jsem se naučil číst. Pravidelně jsem sledoval sportovní noviny, dědovi vystříhával každý víkend obrázky z Mladé fronty (běda jestli některé prohnal komínem, to potom měl co dočinění s mým spojencem, babičkou) a s příchodem teletextu nebylo ráno, kdybych nezkouknul aktuální výsledky. Zůstalo mi to dodnes. Jen s tím rozdílem, že si ráno v práci udělám kafe, zakousnu se do koblihy a zkouknu výsledky na nhl.com a statistiky Jágra o kolik se zase přiblížil k 17ti stovkařům. To samé však nemůžu říct o extralize, KHL nebo evropských ligách. Ta jde celý život mimo mě, pokud nepočítám občasné prohození pár slov s fanoušky Slavie nebo hostujících týmů před zápasem v hospodě mého kamaráda naproti O2 aréně.
Hokejové kartičky jsem poprvé zaregistroval někdy kolem roku 1994, kdy se začali objevovat u nás na základní škole. První balíček jsem si koupil za těžce vydělané peníze na brigádě u strýce sesbíráním jablek v jeho aleji čítající 100 stromů. Ještě dnes si pamatuji, že to bylo 6 karet UD Collector's Choice 95-96. Do dnešního dne mi zbyla už pouze jedna, Theoren Fleury na Player's Club, bezcenná, pro mě dnes s nevyčíslitelnou hodnotou. Sběratelská vášeň propukla naplno. Netrvalo dlouho a přidali se i bratr s bratrancem. Následovali úžasné 4 roky, kdy nebylo dne abych nepřerovnával, neproměňoval nebo jen tak nezíral na svoji sbírku. Úžasná léta kdy nikdo neřešil hodnotu karet (nikdo opravdu žádný Beckett neznal), ale jen to, jak který hráč má dobré statistiky na zadní straně (což vlastně byl takový Beckett) a jestli má to správné logo na dresu. Já si postupně prošel sbíráním Red Wings, Panthers a nakonec Flyers. Z hráčů potom Legion of Doom (Lindros, LeClair, Renberg, později Gratton a krátce Prospal) a Janne Niinimaa. Útlum ve sbírání nastal s přicházející pubertou, kdy moje generace už kartičky přestávala sbírat a já hrdý deváťák se přeci nesnížím k tomu, abych se vybavoval o kartičkách se čtvrťákem. Faktem zůstává, že jsem na místní poměry měl bezkonkurenční sbírku a nikdo mi neměl moc co nabídnout. Nakonec sbírka ke konci 90 let, kdy mi svoje sbírky dali bratr i bratranec, čítala cca 2500 ks kartiček. Do roku cca 2005 jsem si ještě pár balíčků koupil ale dohromady se mohlo jednat maximálně o 100 karet.
Píše rok 2013 a já si asi po 10ti letech marodím doma, nudím se, procházím věcmi a narážím na 8 černých šanonů s kartami. Z nostalgie si je beru k jídelnímu stolu a otvírám první z nich. Pak to přijde, nejúžasnější vůně co jsem kdy poznal a mě přepadne milion vzpomínek na toho geeka, babiččina mazánka co s nimi prožil nádherné dětství. Jedna vzpomínka za všechny. Jeli jsme o prázdninách s bráchou a babičkou k jejímu doktorovi do Milevska. Už v té době jsme byli vášnivými sběrateli, i když naše sbírka tehdy mohla činit tak 200 karet, ale zatím jsme neměli Jágra. Babička nám přislíbila, že nám balíček kartiček koupí. Po útrpném dopoledni v čekárně jsme pelášili do centra vyhledat nějaké papírnictví, kde by karty mohli mít. Neomylně jsme si vybrali ty nejdražší, které tam měli Donruss 96-97. Pak babička povídá prodavačce: „A bude tam ten Jágr, kluci ho strašně chtějí“. Věděli jsme, že to prodavačka neovlivní, tak jsme obráti oči v sloup a řikali si v duchu, že ta babička tomu vůbec nerozumí. Vyšli jsme na chodník před papírnictví, nedočkavě otevřeli balíček a.... Zbytek si dokážete domyslet. Dodnes tu kartu Jaromíra Jágra mám a kdykoliv si na babičku a chvíle strávené s ní vzpomenu vybaví se mi tohle.
Hokejové karty mají úžasnou moc dělat člověka šťastným a jsem rád, že pan Bartko mi umožní vrátit se do dětství. Box Donruss 96-97 je již na cestě směr Praha..... no ten návrat do dětství si možná o něco prodloužím.
jmenuji se Marek Martínek. Jsem ročník 1984 a pocházím z Prčic. Od roku 2003 je ze mě pražák a asi to tak už zůstane. Mými koníčky jsou architektura, cestování, dění okolo NHL, rekreačně fotbal, basket a All-Mountain byking.
Prakticky od narození jsem fandou hokeje. Rok co rok jsem strávil celou zimu na rybníku a poté co nám s bráchou a bratrancem strýc udělal branky na chalupě, řezali jsme se hokejkami i přes letní prázdniny. Každý z nás snil o tom stát se profesionálním hokejistou. Jak to tak ale bývá, byli jsme jen chudí kluci z vesnice a tak zůstalo jen u snu.
Dění kolem NHL jsem propadl snad ještě dříve než jsem se naučil číst. Pravidelně jsem sledoval sportovní noviny, dědovi vystříhával každý víkend obrázky z Mladé fronty (běda jestli některé prohnal komínem, to potom měl co dočinění s mým spojencem, babičkou) a s příchodem teletextu nebylo ráno, kdybych nezkouknul aktuální výsledky. Zůstalo mi to dodnes. Jen s tím rozdílem, že si ráno v práci udělám kafe, zakousnu se do koblihy a zkouknu výsledky na nhl.com a statistiky Jágra o kolik se zase přiblížil k 17ti stovkařům. To samé však nemůžu říct o extralize, KHL nebo evropských ligách. Ta jde celý život mimo mě, pokud nepočítám občasné prohození pár slov s fanoušky Slavie nebo hostujících týmů před zápasem v hospodě mého kamaráda naproti O2 aréně.
Hokejové kartičky jsem poprvé zaregistroval někdy kolem roku 1994, kdy se začali objevovat u nás na základní škole. První balíček jsem si koupil za těžce vydělané peníze na brigádě u strýce sesbíráním jablek v jeho aleji čítající 100 stromů. Ještě dnes si pamatuji, že to bylo 6 karet UD Collector's Choice 95-96. Do dnešního dne mi zbyla už pouze jedna, Theoren Fleury na Player's Club, bezcenná, pro mě dnes s nevyčíslitelnou hodnotou. Sběratelská vášeň propukla naplno. Netrvalo dlouho a přidali se i bratr s bratrancem. Následovali úžasné 4 roky, kdy nebylo dne abych nepřerovnával, neproměňoval nebo jen tak nezíral na svoji sbírku. Úžasná léta kdy nikdo neřešil hodnotu karet (nikdo opravdu žádný Beckett neznal), ale jen to, jak který hráč má dobré statistiky na zadní straně (což vlastně byl takový Beckett) a jestli má to správné logo na dresu. Já si postupně prošel sbíráním Red Wings, Panthers a nakonec Flyers. Z hráčů potom Legion of Doom (Lindros, LeClair, Renberg, později Gratton a krátce Prospal) a Janne Niinimaa. Útlum ve sbírání nastal s přicházející pubertou, kdy moje generace už kartičky přestávala sbírat a já hrdý deváťák se přeci nesnížím k tomu, abych se vybavoval o kartičkách se čtvrťákem. Faktem zůstává, že jsem na místní poměry měl bezkonkurenční sbírku a nikdo mi neměl moc co nabídnout. Nakonec sbírka ke konci 90 let, kdy mi svoje sbírky dali bratr i bratranec, čítala cca 2500 ks kartiček. Do roku cca 2005 jsem si ještě pár balíčků koupil ale dohromady se mohlo jednat maximálně o 100 karet.
Píše rok 2013 a já si asi po 10ti letech marodím doma, nudím se, procházím věcmi a narážím na 8 černých šanonů s kartami. Z nostalgie si je beru k jídelnímu stolu a otvírám první z nich. Pak to přijde, nejúžasnější vůně co jsem kdy poznal a mě přepadne milion vzpomínek na toho geeka, babiččina mazánka co s nimi prožil nádherné dětství. Jedna vzpomínka za všechny. Jeli jsme o prázdninách s bráchou a babičkou k jejímu doktorovi do Milevska. Už v té době jsme byli vášnivými sběrateli, i když naše sbírka tehdy mohla činit tak 200 karet, ale zatím jsme neměli Jágra. Babička nám přislíbila, že nám balíček kartiček koupí. Po útrpném dopoledni v čekárně jsme pelášili do centra vyhledat nějaké papírnictví, kde by karty mohli mít. Neomylně jsme si vybrali ty nejdražší, které tam měli Donruss 96-97. Pak babička povídá prodavačce: „A bude tam ten Jágr, kluci ho strašně chtějí“. Věděli jsme, že to prodavačka neovlivní, tak jsme obráti oči v sloup a řikali si v duchu, že ta babička tomu vůbec nerozumí. Vyšli jsme na chodník před papírnictví, nedočkavě otevřeli balíček a.... Zbytek si dokážete domyslet. Dodnes tu kartu Jaromíra Jágra mám a kdykoliv si na babičku a chvíle strávené s ní vzpomenu vybaví se mi tohle.
Hokejové karty mají úžasnou moc dělat člověka šťastným a jsem rád, že pan Bartko mi umožní vrátit se do dětství. Box Donruss 96-97 je již na cestě směr Praha..... no ten návrat do dětství si možná o něco prodloužím.
ale pribeh je prijemny a myslim ze hodne znas ma podobnou zkusenost kdyz se vratila ke sbirani 